Víte, že existuje kofeinový gen CYP1A2?

Víte, že existuje kofeinový gen CYP1A2?

Někdo si dá dvojité espresso večer a bez problémů usne. Jinému stačí káva po obědě a ještě před půlnocí cítí, že kofein stále působí. Rozdíl není jen v tom, kolik kávy pijeme nebo jak jsme na ni zvyklí. Část odpovědi máme zapsanou přímo v DNA.

Jedním z genů, který se podílí na tom, jak naše tělo s kofeinem zachází, je CYP1A2.

Co je CYP1A2?

CYP1A2 je gen, který obsahuje instrukci pro tvorbu stejnojmenného enzymu CYP1A2. Tento enzym patří do velké skupiny enzymů cytochromu P450 a působí především v játrech. Jeho úkolem je pomáhat organismu zpracovávat řadu látek. Jednou z nich je právě kofein.

Po vypití kávy se kofein vstřebá do krevního oběhu a postupně se dostává do různých tkání včetně mozku. V játrech se následně začíná metabolizovat. Enzym CYP1A2 zajišťuje naprostou většinu jeho počátečního metabolismu.

Kofein přeměňuje především na paraxanthin, v menší míře také na theobromin a theofylin. Právě aktivita tohoto enzymu je jedním z faktorů, které ovlivňují, jak rychle koncentrace kofeinu v těle klesá.

Vztah mezi kofeinem a CYP1A2 je přitom natolik dobře popsaný, že se kofein používá také jako metabolická sonda pro zjišťování aktivity tohoto enzymu u člověka. Princip je poměrně jednoduchý. Člověk přijme známé množství kofeinu a následně se sleduje například jeho koncentrace nebo poměr mezi kofeinem a jeho metabolity. Z těchto hodnot lze odhadnout, jak aktivně CYP1A2 v daném organismu pracuje.

Kofein tedy není jen jednou z látek, které CYP1A2 metabolizuje. V odborném výzkumu nám zároveň pomáhá měřit, jak dobře tento enzym skutečně funguje.

Proč někdo kofein odbourává rychleji?

Aktivita enzymu CYP1A2 se mezi lidmi skutečně výrazně liší. U někoho může být metabolismus kofeinu rychlejší, takže jeho koncentrace v organismu klesá dříve. U jiného zůstává kofein v těle déle. Do výsledku ale kromě genetiky vstupují i další faktory.

Dobře popsaným příkladem je kouření, které aktivitu CYP1A2 zvyšuje a může urychlit metabolismus kofeinu. Opačný efekt může mít například hormonální antikoncepce, která může jeho odbourávání zpomalit. Aktivita enzymu se mění také během těhotenství a ovlivňovat ji mohou některé léky nebo zdravotní stav.

Proto ani znalost jedné genetické varianty nedokáže s absolutní přesností určit, jak dlouho bude kofein působit právě na vás. Přesto nám genetika pomáhá vysvětlit něco, co známe z běžného života velmi dobře: dva lidé mohou vypít stejné množství stejné kávy a jejich tělo s kofeinem naloží rozdílně.

Metabolismus není totéž co citlivost na kofein

To, jak rychle tělo kofein odbourává, není totéž jako to, jak silně jeho účinky subjektivně cítíme. Člověk může kofein metabolizovat relativně rychle, ale přesto po něm pociťovat neklid nebo mít problém s usínáním. Do těchto reakcí vstupují i jiné biologické mechanismy a další geny, například geny ovlivňující adenosinové receptory, na které kofein v mozku působí.

CYP1A2 proto není jednoduše „gen citlivosti na kávu“. Je to především jeden z důležitých genů ovlivňujících metabolismus kofeinu.

Možná právě proto je kofein z biologického hlediska tak zajímavý. Miliony lidí každý den přijímají stejnou látku, ale jejich organismus s ní nezachází úplně stejně. U někoho její koncentrace klesá rychleji, u jiného pomaleji. Rozdíly přitom nevznikají jen našimi návyky nebo množstvím vypité kávy. Část z nich začíná už na úrovni našich genů.

Takže až příště někdo vedle vás dopije espresso v deset večer a prohlásí, že na něj káva „vůbec nefunguje“, nebude za tím nutně jen zvyk. Do hry může vstupovat i jeho CYP1A2.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com